Pokud jsem přeživší dvojče, většinou nevím, co to hranice jsou anebo je pro mě extrémně obtížné si je v partnerském vztahu vymezit. Většinou partnerovi vždy vyhovím, i když je to na úkor sebe. A když mi partner vymezí hranici, špatně to nesu.
Proč?
Protože mezi Vámi a Vaším dvojčetem žádná hranice v děloze nebyla. Byli jste jeden celek. Přeživší dvojče si nese trauma z prenatálního období. Část jeho psychiky se tedy v tomto období zasekne. Je pro něj proto přirozené se napojovat na druhé dvojče, později v životě na druhé lidi. Touží po tomto napojení. Umí vnímat zcela a víc než na 100 %. Tato schopnost je vynikající například, když chcete někomu pomoci. Ale někdy Vás to může i vysilovat.
Proč je těžké si vymezit hranice?
Z dělohy máte zkušenost, že když se Vaše hranice vymezovala, a rozšiřoval se Váš prostor, Vaše dvojčátko zemřelo. Osobně to vnímám jako nespravedlivost, že moje dvojčátko muselo zemřít, ale příroda už to tak zařídila. Je možné se na to podívat i tak, že oba byste tam nepřežili. Vaše dvojce se obětovalo, aby Vy jste mohli žít. Abyste měli dostatek prostoru a výživy. A v důsledku toho:
- protože jste mu zabrali prostor a Vaše dvojče zemřelo, můžete mít obrovsky zahlcující strach vymezit se vůči partnerovi a prožívat to intenzivně i v těle;
- protože jste mu sebrali výživu, můžete být s dvojčetem loajální a hladovět a před lidmi se stydět si vzít jídlo.
Řešení?
Váš partner nebo kdokoliv jiný není Vaše dvojče a když mu řeknete, že se Vám něco nelíbí, že už je něčeho moc a že mu nevyhovíte, neopustí Vás, neublížíte mu a nezemře (pokud by se tak stalo, položte si otázku, zda chcete být s někým, kdo Vás nerespektuje nebo citově vydírá?).
A naopak, pokud si hranici nevymezíte a mlčíte, ubližujete sami sobě a to, že se Vaše dvojčátko obětovalo, abyste měli prostor a výživu a mohli žít, přišlo vniveč.
A protože nevíte, kde ta hranice je, TESTUJTE JI a DÁVEJTE SI JI I SAMI. Docílíte toho, že si vymezíte hranici dřív, než ji druzí vymezí Vám, to by Vás přece mohlo zranit. Např.: Je pro tebe v pořádku, když Ti o tom ještě něco řeknu? Nelíbí se mi, že…
Když Vy si budete vymezovat hranice, budete říkat i předem, co se Vám nelíbí, budete pro ostatní čitelní a přejdete z role oběti do role tvůrce. Budete si vztahy vytvářet a bude tak docházet k méně konfliktům.
Ze začátku u toho můžete mít pocit viny kvůli Vaší zkušenosti z dělohy. Ale dovolte si to! Všichni máme právo na svůj prostor. A uvědomte si, že Vaše dvojče zemřelo, aby Vy jste měli prostor, Vy jste mohli žít. A pokud Váš partner za to stojí, rád Vám vyjde vstříc a bude se snažit nalézt kompromis mezi jeho a Vašimi potřebami.
